# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1756/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1756/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.1756.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 8. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 9. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: výživné, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 94/1963 Sb., § 91, § 96; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že byl soudem I. stupně zavázán ke splnění výživného manželce, a to za dobu od 22. 12. 2000 do 14. 7. 2003 celkovou částkou 449.355,- Kč, dále pak k úhradě nákladů řízení. Proti rozhodnutí podal odvolání, jemuž nebylo vyhověno - soud II. stupně rozsudek v celém rozsahu potvrdil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dále ve svém podání vyslovil přesvědčení, že pro rozhodnutí nebyly správně zjištěny poměry účastníků, soudy nerespektovaly obsah § 91 a § 96 odst. 1 zákona o rodině, své právní závěry založily na pouhých fikcích a v rozporu s provedenými důkazy.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Karviné, jímž byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobkyni jako manželce na její výživu za dobu od 22. 12. 2000 do 14. 7. 2003 celkovou částku 449.355,- Kč, a opodstatněně jej potvrdil. V obsáhlém odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč skutková zjištění, učiněná soudem I. stupně, odpovídají obsahu provedených důkazů o majetkových, osobních a výdělkových poměrech účastníků, rozsahu jejich potřeb a také proč provedené právní hodnocení a učiněné závěry shledal v souladu se zásadami obsaženými v § 91 a v § 96 zákona o rodině. Lze dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, 83 a 90 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu, a jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. V předmětné věci pak Ústavní soud v činnosti soudů neshledal rozpor s obsahem § 132 občanského soudního řádu, s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a proto i na odůvodnění předmětných rozhodnutí lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1756/07-1)