# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 174/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 174/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:3.US.174.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 1. 2020
- Datum zveřejnění: 26. 2. 2020

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, která brojí proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího správního soudu.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2579/14, sp. zn. IV. ÚS 3758/14, sp. zn. IV. ÚS 1324/16, III. ÚS 4115/18, sp. zn. I. ÚS 2365/17). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Ústavní soud v takových případech opakovaného podávání vadných návrhů již nepokládá za nutnou podmínku, aby se poučení o zákonných požadavcích na ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového, a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1748/18, II. ÚS 37/18, II. ÚS 4027/17, IV. ÚS 3649/17, III. ÚS 1712/17, II. ÚS 3221/18, III. ÚS 4115/18 a v řadě dalších věcí, přistoupil Ústavní soud z výše uvedených důvodů i v nynější věci k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-174/20-1)