# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1737/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1737/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:3.US.1737.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 6. 2025
- Datum zveřejnění: 24. 7. 2025
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 292/2013 Sb., § 30 odst.1; 89/2012 Sb., § 236

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Napadenými výroky svého rozsudku okresní soud zbavil stěžovatelku rodičovské odpovědnosti k nezletilým s tím, že jí ponechal právo styku s nimi. Městský soud napadenými výroky svého rozsudku rozsudek obvodního soudu změnil tak, že stěžovatelku namísto zbavení rodičovské odpovědnosti k nezletilým v této pouze omezil, a to ve vztahu k péči o zdraví nezletilých, včetně péče psychologické. Stejně jako obvodní soud i městský soud stěžovatelce ponechal právo styku s nezletilými. Stěžovatelku městský soud poučil, že "proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné".

2. Stěžovatelka podala proti shora označeným výrokům ústavní stížnost, v níž mimo jiné vyjadřuje pochybnost nad poučením městského soudu o nemožnosti podat proti jeho rozsudku dovolání. Sděluje, že z procesní opatrnosti podala proti napadeným výrokům též dovolání.

3. Ústavní soud vždy dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl Ústavní soud závěru, že tyto předpoklady splněny nejsou. Důvodem je, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Ústavní stížnost směřuje proti výrokům rozhodnutí, kterými obecné soudy rozhodovaly nejprve o zbavení a následně o omezení rodičovské odpovědnosti stěžovatelky. Proti takovým rozhodnutím zákon výslovně dovolání připouští (§ 30 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních). Stěžovatelce je ostatně tato skutečnost známa, neboť ji sama zmiňuje ve své ústavní stížnosti a možnosti podat dovolání využila. V takovém případě nemůže být její ústavní stížnost přípustná.

5. Ústavní soud si je přitom vědom, že městský soud o nemožnosti podat dovolání stěžovatelku nesprávně poučil. Takové pochybení nemůže jít na jedné straně stěžovatelce k tíži, avšak zároveň nezakládá bez dalšího přípustnost ústavní stížnosti. I nadále je třeba trvat na tom, aby stěžovatelka postupovala zákonem předvídaným způsobem a před podáním ústavní stížnosti vyčerpala možnosti bránit se proti rozsudku městského soudu dovoláním.

6. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně kritizoval postup obecných soudů, který by vedl k odmítnutí opravného prostředku jako opožděného i přes vadné poučení nižších instancí (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 618/01, nález sp. zn. III. ÚS 332/04). Bude-li stěžovatelčino dovolání přesto z tohoto důvodu odmítnuto, nemůže být její následná ústavní stížnost (bude-li podána v zákonné lhůtě po doručení rozhodnutí dovolacího soudu) odmítnuta pro opožděnost.

7. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1737/25-1)