# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 172/95

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 172/95
- ECLI: ECLI:CZ:US:1995:3.US.172.95
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 9. 1995
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce

## Text rozhodnutí

sp.zn. ÚS 172/95-9
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů K.K. a O.K., o návrhu ze dne 26. června 1995, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky dne 26. června 1995, se navrhovatelé domáhali přezkoumáni postupu soudů, které rozhodovaly o žalobě na vydání nemovitosti, jejíž vydání uplatnili podle zákona č. 87/1991 Sb.
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost
1

III. ÚS 172/95-10
lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti /§ 72 odst. 2 citovaného zákona/. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje /§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, zejména z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 366/94, ze dne 30. listopadu 1994, a dovolání navrhovatelů k Vrchnímu soudu v Praze ze dne 1. února 1995, směřujícímu proti výše označenému rozsudku, bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem č. j. 30 C 34/91-60, ze dne 9. listopadu 1993, zamítl žalobu navrhovatelů. Tito se domáhali vydání nemovitostí, a to domu v P., a pozemku kat. č. 608, katastrální území L., s poukazem na zákon č. 87/1991 Sb. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a v odůvodnění rozsudku vyslovil přípustnost dovolání proti němu. Navrhovatelé pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1994 dovoláním napadli, Vrchní soud v Praze dosud o něm nerozhodl.
Vzhledem na uvedená zjištění, na skutečnost, že rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci dne 4. ledna 1995 a navrhovatelé stížnost k Ústavnímu soudu podali dne 6. června 1995, byl návrh, jako opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut. Je třeba dodat, že meritorní rozhodnutí Vrchního soudu dává navrhovatelům možnost podat ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. proti tomuto rozhodnutí, případné odmítnutí dovolání pak nic nemění na

III. ÚS 172/95-11

závěru Ústavního soudu o opožděnosti stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze.

Poučení: Proti tomuto snesení není odvolání přípustné.

V Brně 27. září 1995

JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-172/95-95)