# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 17/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 17/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.17.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 5. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: smlouva, právní úkon/obsah
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 847, § 51; 99/1963 Sb., § 153 odst.1, § 132, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 1. října 1999 (30 Co 350/99-43) ve spojení s rozsudkem Okresního soudu
v Liberci ze dne 5. února 1999 (18 C 1062/97-25) s tím, že obecné soudy obou stupňů porušily čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že vyhověly návrhu vedlejšího účastníka (v řízení před obecnými soudy navrhovatele) a zavázaly jej k plnění žalované povinnosti, totiž k zaplacení částky 60.000 Kč s příslušenstvím a dále k úhradě nákladů řízení; rozhodnutí obou obecných soudů stěžovatel považuje za rozhodnutí porušující jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, neboť soud, dle jeho tvrzení, poskytl ochranu vedlejšímu účastníkovi, a to z neplatného právního úkonu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadených rozsudků soudů obou stupňů je patrno, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele nedošlo. Jak Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, tak Okresní soud v Liberci se ve svých rozhodnutích vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele, svá rozhodnutí také vyčerpávajícím způsobem odůvodnily (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) a rozvedly, proč byl návrh žalobce shledán jako zcela důvodný a proč na jeho základě byl pak stěžovatel zavázán k plnění tak, jak je v napadeném rozsudku.

Pro výše uvedené byl návrh shledán jako zjevně neopodstatněný a dle
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-17/2000-2000)