# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1696/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1696/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:3.US.1696.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2019
- Datum zveřejnění: 2. 7. 2019

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Dne 22. 5. 2019 byla Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze doručena stěžovatelova ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018 č. j. 43 A 107/2018-7.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami, je značně nesrozumitelný a neurčitý, stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se opakovaně (sám nebo s K. Vlasákovou) obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, na jejichž nedostatky byl podrobně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2484/16, sp. zn. I. ÚS 3413/16, sp. zn. II. ÚS 3671/16, sp. zn. II. ÚS 3830/16, sp. zn. II. ÚS 3955/16, sp. zn. I. ÚS 732/17, naposledy ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 3331/18). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 240/17, sp. zn. III. ÚS 2984/18, sp. zn. IV. ÚS 3079/18, sp. zn. IV. ÚS 3080/18, sp. zn. I. ÚS 3081/18, sp. zn. I. ÚS 39/19, sp. zn. II. ÚS 1144/19, sp. zn. II. ÚS 1545/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1696/19-1)