# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 159/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 159/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.159.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: celní záruka, interpretace
- Dotčené předpisy: 13/1993 Sb., § 256

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 22 Ca 219/99-17, rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 12. dubna 1999, č. j. 1-2259-408-99, a Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 1. března 1999, č. j. 1297/99.
Uvedla, že postup a rozhodnutí celních orgánů, jakož i rozhodnutí označeného soudu, považuje za neústavní a vydaná v rozporu s čl. 2 odst. 2, 3, s čl. 4 odst. 1, 4, s čl. 11 odst. 1, 4 a s čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na obsah celního zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zák. č. 35/1993 Sb., a na rozdílný výklad pojmu "globální zajištění celního dluhu" jak příslušnými celními úřady tak soudy, což ji vede k přesvědčení, že jde o předpis, umožňující minimálně dvojí kvalifikovaný výklad. S ohledem na převažující interpretaci, shodnou s jejím stanoviskem vyjádřeným již v řízení před Krajským soudem v Ostravě, navrhla, aby bylo ústavní stížnosti vyhověno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 12. dubna 1999,
č. j. l-2259-408-99, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999,
č. j. 22 Ca 219/99-17, zásah do práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Označený soud, který na základě žaloby stěžovatelky přezkoumal napadené rozhodnutí Celního ředitelství v Olomouci, se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami a pochybení při aplikaci § 256 celního zákona, ve znění před novelou provedenou zák. č. 113/1997 Sb., § 256 písm. a) celního zákona, ve znění po uvedené novele vyhl. č. 135/1998 Sb., a při výkladu pojmu "globální zajištění celního dluhu" shledáno nebylo. Je třeba konstatovat, že již ve věci sp. zn. III. ÚS 281/99 Ústavní soud dne 30. září 1999 při přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice vyslovil shodné stanovisko v usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti, které dosud nebylo publikováno ve Sbírce nálezů, a usnesení Ústavního soudu ČR doručením zástupkyni stěžovatele JUDr. B. D. nabylo dne 6. října 1999 právní moci. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j. 22 Ca 219/99-17, není v rozporu s tímto citovaným usnesením Ústavního soudu.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-159/2000-2000)