# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 158/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 158/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.158.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 6. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: škoda/náhrada
- Dotčené předpisy: 176/1993 Sb., § 11 odst.7

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a po odstranění Ústavním soudem vytknutých vad ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 1999 (11 Co 838/99-50) a tvrdil, že tímto rozhodnutím označený obecný soud jako soud odvolací (potvrzením stěžovateli nepříznivého rozhodnutí obecného soudu I. stupně) porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod), když jím napadené rozhodnutí je "v rozporu s principy Ústavy ČR a v rozporu s čl. 4 Ústavy ČR". Toto své tvrzení odůvodnil tím, že obecné soudy neuznaly oprávněnost jeho žaloby na zaplacení částky 998,- Kč neprávem, neboť jeho nárok vůči žalovanému není promlčen a žalovaný má pro řízení pasivní legitimaci, a proto opačné závěry obecných soudů - stručně shrnuto - nemají podkladu ani ve skutkovém základu jeho věci ani v zákoně. Aniž by svá tvrzení co do porušení ústavně zaručeného práva rozvedl, příp. přiměřeně odůvodnil, po rozsáhlé polemice s rozhodovacími důvody obecného soudu II. stupně navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí tohoto soudu zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z povahy odůvodnění ústavní stížnosti, jak vpředu je shrnuto, je zřejmé, že stěžovatel svou ústavní stížností usiluje o věcný přezkum či o přezkum legality jím napadeného rozhodnutí obecného soudu a že tak přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž Ústavnímu soudu takový přezkum jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (č. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), stojícímu mimo organizaci obecného soudnictví, nepřísluší (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), zejména probíhalo-li řízení před obecnými soudy ve shodě se stanoveným postupem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v intencích procesního předpisu (občanského soudního řádu) a je-li současně rozhodnutí obecného soudu způsobem zákonem přikázaným odůvodněno (§ 157
odst. 2 o. s. ř.).

Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-158/2000-2000)