# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 157/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 157/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.157.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 12. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: poučovací povinnost, vydržení, vlastnické právo/ochrana
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 134; 99/1963 Sb., § 5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem
[§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé pravomocný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 1999 (15 Co 64/99) a spolu s ním také jemu předcházejí rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. listopadu 1998
(6 C 213/97) a tvrdili, že oba zmiňované soudy svými rozhodnutími porušily jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu dané čl. 36 Listiny základních práv a svobod a také právo plynoucí z jejího čl. 11; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených práv došlo tím, že oba obecné soudy jednak nedodržely jim uloženou povinnost plynoucí z § 5 o. s. ř., jednak nepřihlédly k jimi uplatněné námitce vydržení v řízení blíže popsaných a označených pozemků, a tak "porušily zásadu materiální pravdy". Aniž by svá tvrzení stran porušení ústavně zaručených práv, jichž se dovolávali, blíže či podrobněji z hlediska ochrany ústavnosti rozvedli, soudě podle obsahu jejich ústavní stížnosti postrádající ostatně přesně vymezené žádání (petit), usilovali svou ústavní stížností o to, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Předně pokud jde o tvrzené porušení práva plynoucího z čl. 11 Listiny základních práv a svobod stěžovatelé zcela přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, v níž Ústavní soud opakovaně vyložil, jakou povahu toto právo má a za jakých podmínek mu lze poskytnout ústavní ochranu (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 74/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 42, Praha 1995, a další). Protože jde o konstantní judikaturu obecně přístupnou, pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí stěžovatele na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k zásadám již dříve vyloženým cokoli dodávat.

Obdobně neobstojí tvrzení stěžovatelů stran opomenutí námitky vydržení uplatněné v odvolacím řízení; je tomu tak proto, že jejich v podstatě zcela abstraktní a letmá zmínka (č. l. 197 a 198 spisu obecného soudu), že .....dostali informaci, že v jejich případě nejde
o nějaký bývalý státní majetek..... a že jde o majetek, který využívají 76 let a na základě chyby státních orgánů 19 let....." nelze chápat jako (především skutkově) dostatečně kvalifikovanou a konkretizovanou námitku, která by byla současně opřena o přiměřené důkazy, a protože procesní právo spočívá - mimo jiné - na zásadě, že k povinnostem účastníků řízení před obecnými soudy vedle povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, náleží též přiměřená obezřetnost v ochraně svého práva, nelze obecným soudům přičítat porušení (dnes již podstatně omezené) poučovací povinnosti (k tomu srov. např. usnesení ve věci
III. ÚS 480/97 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10.,
vydání 1.,usn. č. 18, Praha 1998, a další).

Pro důvody takto rozvedené Ústavní soud neshledal, že by ve věci stěžovatelů v řízení před obecnými soudy došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, a proto jejich ústavní stížnost posoudil jako zjevně neopodstatněnou, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak - a to především - ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-157/99-99)