# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 146/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 146/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.146.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 7. 2005
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: in dubio pro reo, důkaz/volné hodnocení, trestný čin
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 13, § 222; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 40 odst.3, čl. 40 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel ve své trestní věci odsuzující rozhodnutí obecných soudů [rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004 (61 To 368/2004) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. března 2004 (3 T 103/2001)] a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod). Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 103/2001, z něhož zjistil následující.

Proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel dovolání, na jehož základě bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. května 2005 (8 Tdo 573/2005) rozhodnuto tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004 (61 To 368/2004) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. března 2004 (3 T 103/2001) se zrušují a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Vzhledem ke kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je zřejmé, že řízení před obecnými soudy není ukončeno pravomocným rozhodnutím. Napadená rozhodnutí obecných soudů, vzhledem k jejich zrušení Nejvyšším soudem ČR, po právní stránce neexistují. Z těchto důvodů posoudil Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona o Ústavním soudu), a jako takovou ji soudcem zpravodajem odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-146/05-05)