# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 146/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 146/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.146.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 9. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, škoda/náhrada, odpovědnost/orgánů veřejné moci
- Dotčené předpisy: 58/1969 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 132, § 212

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že rozhodnutím soudu se cítí dotčeni v právu zakotveném v čl. 11 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že se domáhali náhrady škody, jejíž vznik zavinil nesprávný úřední postup a rozhodnutí Ministerstva financí v souvislosti s majetkovými nároky jejich matky jako dědičky podílu na nemovitostech nacházejících se v Polsku, když dle jejich přesvědčení uspokojení takových nároků umožňovala dohoda, uzavřená dne 29. března 1958 s Polskem a vydaná pod č. 4/1959 Sb. Vyslovili přesvědčení, že i nečinností státu, který neučinil právně relevantní kroky k tomu aby stanovil podmínky, za kterých bude dána odpovědnost úřadů a určil, kdo za jejich vadná rozhodnutí ponese odpovědnost, je důvodem, pro který jim měla být uplatněná újma soudem přiznána i když, jak uvádí soud II. stupně, právní předpis upravující odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v době, kdy k němu došlo, vydán nebyl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 76/2000 a stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 a s § 212a obč. soudního řádu a opodstatněně shledal jeho rozsudek správným, vydaným na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. V rozhodnutí pak přiléhavě označil skutečnosti, pro které nelze tvrzené nároky žalobců opírající se o nesprávný úřední postup v době před účinností zák. č. 58/1969 Sb., posuzovat. Na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat, když je třeba pouze dodat, že ani stávající restituční zákony uplatnění předmětného tvrzeného nároku neumožňují.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-146/03-03)