# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 144/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 144/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.144.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 4. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: lhůta/procesněprávní
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 57 odst.1, § 57 odst.3, § 58 odst.1, § 172

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčena na právech, zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na okolnosti, za nichž převzala platební rozkaz vydaný Městským soudem v Brně dne 3. prosince 1993, sp. zn. Ro 5675/93, a setrvala na tom, že odpor proti němu podala ve stanovené lhůtě. Přesto byl označen za opožděný, aniž se soud jejím tvrzením a námitkami zabýval, konečně také nebylo vyhověno její žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že odpor, který stěžovatelka podala proti platebnímu rozkazu, vydanému pod sp. zn. Ro 5675/93, byl zamítnut, když soud shledal, že úkon žalované byl učiněn po lhůtě k tomu stanovené, návrhu na prominutí zmeškání lhůty vyhověno nebylo. Obě rozhodnutí soudu I. stupně byla potvrzena soudem
odvolacím, a jak vyplývá z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001,
č. j. 20 Cdo 970/2000-151, ten dovolání jako nepřípustné odmítl. Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy dostaly v předmětném řízení do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a že by zasáhly do práv, jichž se stěžovatelka dovolává. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 57 odst. 1 a 3, § 58 odst. 1 a § 172 odst. 1 občanského soudního řádu, lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se v usneseních ze dne 12. listopadu 1999, č. j. 28 Co 156/97-95 a 28 Co 593/99-100, také se všemi odvolacími námitkami stěžovatelky vypořádal.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-144/2000-2000)