# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1421/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1421/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:3.US.1421.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 5. 2016
- Datum zveřejnění: 10. 6. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dovolání/přípustnost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237, § 241a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatel žádá o zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání, jelikož dle názoru stěžovatele dovolací soud svým postupem porušil ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel, mj. odkazující na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 3199/12 (N 191/71 SbNU 279), spatřuje porušení uvedených ustanovení ústavního pořádku České republiky v nedůvodném odmítnutí jeho dovolání, založeném na ústavně nekonformním výkladu ustanovení § 237 a § 241a odst. 2 občanského soudního řádu.

3. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

4. V posuzované věci Ústavní soud přikročil k aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež mu umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení o ústavní stížnosti odmítnout podání, u kterého je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu - z níže uvedených důvodů - nelze vyhovět.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti závěru Nejvyššího soudu, že jeho dovolání vykazovalo vadu spočívající v absenci důvodu přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013.

6. Dovolává-li se proto stěžovatel závěrů nálezu sp. zn. III. ÚS 3199/12, přehlíží, že se tento judikát týká jiné právní úpravy dovolání, než je právní úprava, na jejímž základě bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto. Tou je právní úprava účinná od 1. 1. 2013. V této souvislosti tak stojí za připomenutí, že změna meritorního výroku odvolacím soudem již (bez dalšího) přípustnost dovolání - na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 - nezakládá.

7. Odmítl-li tedy Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání, neboť neobsahovalo žádný ze čtyř možných důvodů přípustnosti dovolání, předvídaných ustanovením § 237 občanského soudního řádu, v rozhodném znění, kterémužto závěru ostatně plně odpovídá obsah inkriminovaného dovolání (jehož kopie byla k ústavní stížnosti přiložena), neshledává Ústavní soud na tomto postupu dovolacího soudu žádné ústavněprávní deficity.

8. Ústavní soud z uvedených důvodů stěžovatelův návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1421/16-1)