# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 142/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 142/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.142.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 5. 2001
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost
- Dotčené předpisy: 337/1992 Sb., § 50 odst.5, § 44 odst.1, § 44 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2000, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí FŘ, odůvodnil návrh tím, že se rozhodnutím č.j. 22 Ca 332/2000-26 cítí dotčen na právech, zaručených v čl. 4 odst. 1 a 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že mu byla uložena daňová povinnost, aniž pro ni byly splněny zákonné podmínky, poukázal na znění § 44 odst. 1 a 2 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stanovící, kdy přichází v úvahu určení daně podle pomůcek, a dále na to, že byl zavázán k daňové povinnosti, ačkoliv zboží náleželo P.S.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 332/2000-26 bylo zjištěno, že jmenovaný soud dne 14. prosince 2000 zamítl žalobu stěžovatele, v níž brojil proti rozhodnutí FŘ s tím, že uložení daňové povinnosti podle daňových pomůcek považuje za nezákonné s poukazem na osobou, které náleželo zboží, jež bylo vzato za základ daně, a na to, že ani jeho konstatované množství neodpovídalo výsledku domovní prohlídky. Z podrobného a zcela vyčerpávajícího odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku lze konstatovat, že se soud vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, uplatněnými v žalobě, a že nepochybil při aplikaci ustanovení § 44 odst. 1 a násl. zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Pro výše uvedené zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl a návrh jako zjevně neopodstatněný byl v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-142/01-01)