# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1409/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1409/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.1409.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 8. 2009
- Datum zveřejnění: 25. 8. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: žaloba/na určení, konkurz a vyrovnání, pohledávka, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 328/1991 Sb., § 20 odst.2, § 14 odst.1 písm.a, § 31 odst.2 písm.e; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že je považuje za věcně nesprávná a podle jeho přesvědčení zasahují do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. U příslušného soudu podal žalobu o určení, že pohledávka žalobce ve výši 5.000.000,- Kč, přihlášená do konkursního řízení u Městského soudu v Praze, vedeného pod sp. zn. 91 K 12/2001 - ve věci úpadce Private Investors a. s., je pohledávkou za podstatou, tato žaloba však byla zamítnuta. Vrchní soud v Praze jeho odvolání nevyhověl, rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, když shodně konstatoval, že finanční prostředky, které žalobce úpadci poskytl dle smlouvy o správě portfolia, se nestaly součástí majetku úpadce, a proto nejde o pohledávku za podstatou, jak to má na mysli § 31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. Stejný názor pak vyslovil i Nejvyšší soud, který jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze nevyhověl. Vzhledem k tomu, že se soudy zabývaly i výší pohledávky a vycházely při jejím stanovení z výpisu stavu portfolia od úpadce k 18. 5. 2001, s takovým postupem nemůže souhlasit, když zjišťovaný stav portfolia čerpal z neúplného a nedokonalého způsobu jeho vedení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práva, jehož se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud, který shledal podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustnost dovolání v rozsahu týkajícím se pořadí pohledávky v konkursním řízení, vedeném proti úpadci, opodstatněně je, s poukazem na skutková zjištění soudů a mj. na obsah § 14 odst. 1 písm. a), § 31 odst. 2 a § 31 odst. 2 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném k l. 6. 2001, zamítl. Důvodně, s odvoláním na § 241a odst. 3 a § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, soud také odmítl dovolání napadající závěry soudů o výši pohledávky žalobce proti úpadci. Poněvadž ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se Nejvyšší soud vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými, lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. K poukazu stěžovatele na způsob zjišťování výše jeho pohledávky za úpadcem nutno uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. V postupu soudů nebyl shledán rozpor s citovaným ustanovením, a proto nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" obecnými soudy provedené hodnocení důkazů, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1409/09-1)