# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1392/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1392/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.1392.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2008
- Datum zveřejnění: 15. 7. 2008

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na obhajobu zakotveného v čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To spatřovala v tom, že jí nebylo přiznáno právo na bezplatnou obhajobu (§ 33 odst. 2 tr. řádu) v přesně specifikované trestní věci [§ 250 odst. 1, 2, § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák.]. Po stručné rekapitulaci tvrzení, kterými podložila svůj tehdejší návrh, obecným soudům obsahově vytýká, že v její neprospěch zohlednily prodej nemovitostí v roce 1995, za nějž obdržela částku 2.000.000,- Kč, přičemž dle nich neprokázala, jak s touto kupní cenou naložila. Jak se podává z obsahu návrhu, stěžovatelka se patrně domnívá, že to není její povinností; proto posléze navrhla, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí pro jejich protiústavnost nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Napadená rozhodnutí jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), a to včetně další argumentace soudu stížnostního (jenž poukázal mimo jiné i na to, že v roce 2008 bude stěžovatelce vyplacena částka ve výši 160.000,- Kč, kteréžto tvrzení tato v ústavní stížnosti jakkoli nezpochybňuje).

Za těchto okolností posoudil Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1392/08-1)