# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1367/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1367/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.1367.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 6. 2009
- Datum zveřejnění: 1. 7. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: trestní stíhání/zahájení, trestný čin/podvod, trestný čin/spolupachatelství/účastenství
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 140/1961 Sb., § 250, § 8 odst.1; 141/1961 Sb., § 160 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného usnesení, jímž Krajské státní zastupitelství v Brně zamítlo jako nedůvodnou stížnost proti rozhodnutí orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 9. 4. 2009 - o zahájení jejich trestního stíhání pro pokus trestného činu podvodu, spáchaného formou spolupachatelství. Poukázali na svou činnost související se zvolením rozhodce k rozhodnutí sporu mezi společnostmi, které první stěžovatel jako statutární zástupce zastupoval, a Městem Oslavany, když druhý stěžovatel, jako člen volného sdružení rozhodců, uvedenou funkci přijal, a oba shodně uvedli, že v předmětné věci probíhá občanskoprávní spor, na jehož pravomocném ukončení závisí vyřešení otázky, zda byl rozhodčí nález vydán po právu či nikoliv. Proto dle jejich přesvědčení nebyl dán důvod k podání trestního oznámení ze strany Města Oslavany a důvod k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání proti nim pro trestný čin podvodu ve stádiu pokusu. Pro uvedené brojili proti zahájení stíhání, zamítnutím jejich stížnosti se cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 4 odst. 4, v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S poukazem na označené a tvrzené skutečnosti, jakož i na citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, navrhli, aby na základě podané stížnosti Ústavní soud vydal usnesení, kterým zakáže pokračovat v trestním řízení do rozhodnutí o ústavní stížnosti, následně pak aby zrušil citované rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Brně. Současně požádali o přiznání nároku na náhradu nákladů řízení, vzniklých jim v souvislosti s správním zastoupením.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jak vyplývá z podání stěžovatelů a rozhodnutí státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 2 KZV 6/2009-49, proti oběma navrhovatelům bylo usnesením orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, SKPV, pod ČTS: PMJ-910/TČ-2008-03-JA zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, a to pro pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, spáchaný formou spolupachatelství. Uvedeného činu se měli dopustit tím, že po předchozí vzájemné dohodě, s úmyslem neoprávněně převést vlastnické právo k nemovitostem v celkové hodnotě 130.000.000,- Kč z dosavadního vlastníka Města Oslavany na nového vlastníka - společnost se sídlem ve Spojeném Království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenou prvním stěžovatelem, jako jednatelem, vyhotovil druhý stěžovatel rozhodčí nález, na základě kterého by po povolení vkladu vlastnického práva vznikla označenému městu škoda ve výši nejméně 130.000.000,- Kč a při způsobení škody na cizím majetku by došlo k jejich obohacení. Státní zástupce, který přezkoumal na základě stížnosti obou obviněných (nyní stěžovatelů) jak řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo, tak i správnost jeho výroků, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil závěr, že usnesení splňuje všechny zákonné náležitosti, obsažené mj. v § 160 odst. 1 trestního řádu, a jsou tedy dány důvody k zamítnutí stížnosti. Poněvadž se v odůvodnění vypořádal se všemi námitkami, lze na něj v dalším odkázat. K poukazu stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu nutno dodat, že právě v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 511/02 bylo vysloveno, že "z hlediska Ústavou ČR vytýčených pravomocí nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 trestního řádu) a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání - jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení." Od citovaného stanoviska se neodchyluje ani rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 554/03 (na něž rovněž stěžovatel poukazuje), v jehož odůvodnění se mj. konstatuje, že "Ústavní soud není součástí soustavy orgánů veřejné moci a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu (sp. zn. III. ÚS 539/98)".

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v celém rozsahu odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1367/09-1)