# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1306/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1306/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.1306.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 4. 2012
- Datum zveřejnění: 21. 6. 2012

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá .

## Odůvodnění

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 4. 2012 se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud pro porušení čl. 2 odst. 2, 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů vydaná v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Navrhovatelka při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyla (a není) zastoupena advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a její podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatelka vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. II. ÚS 2899/09, sp. zn. II. ÚS 613/10, sp. zn. II. ÚS 1730/11).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ne nepodstatnou je zde přitom i okolnost, že za navrhovatelku jedná jejím jménem jednatel společnosti Ing. P. Ch. (viz www.justice.cz), jenž je jednatelem i ve společnosti TEMPLUM s. r. o, která byla též jako účastník řízení před Ústavním soudem opakovaně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání ústavní stížnosti vyžaduje.

V souladu s judikatorně ustáleným hodnocením nedostatku návrhu včetně zastoupení navrhovatelky advokátem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07, sp. zn. III. ÚS 2658/09 a další) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1306/12-1)