# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 13/99 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 13/99 - ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.13.99 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 27. 5. 1999 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona - Klíčová slova: správní sankce - Dotčené předpisy: 531/1990 Sb., § 1, § 6; 563/1991 Sb., § 37 odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Podanou ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], a která byla podaná v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 2 zákona), brojí stěžovatelka proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1998 (sp. zn. 22 Ca 212/98), jímž byla zamítnuta její žaloba o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, stran uložené pokuty, a tvrdí, že tímto rozhodnutím obecný soud "neposkytl ochranu jejím právům a uložil jí povinnost, kterou neupravuje zákon", čímž mělo dojít k porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky. Porušení označených ústavně zaručených základních práv a svobod pak stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud, jako soud příslušný k přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, nesprávně posoudil pravomoc finančních úřadů k ukládání pokuty účetním jednotkám za porušení zákona o účetnictví (č. 563/1991 Sb.). Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti soudů obecných, a proto pro odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela postačí stěžovatelku na ustálenou judikaturu Ústavního soudu odkázat (k tomu srov. např. II. ÚS 281/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č. 137, Praha, 1997) a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s Listinou základních práv a svobod, zejména pak s obsahem hlavy páté, a tak svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Stejné oprávnění přísluší Ústavnímu soudu i tehdy, jestliže před obecnými soudy je vedeno řízení o přezkum správních rozhodnutí. Respektují-li však obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy, v posuzované věci podmínky občanského soudního řádu, tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat. V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení již zmíněné hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Pouze v té skutečnosti, že krajský soud rozhodl ve věci žaloby stěžovatelky zamítavým výrokem, nelze spatřovat porušení jejich ústavně zaručených práv, jak stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí; Ústavní soud proto neshledal svou pravomoc hodnotit právní závěry obecného soudu tak, jak s nimi stěžovatelka vede polemiku, zejména jestliže napadené rozhodnutí obecného soudu je způsobem zákonem stanoveným odůvodněno (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Ústavní stížnost stěžovatelky byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelkou, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno. Nezbylo proto, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona]. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-13/99-99)