# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 127/99 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 127/99 - ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.127.99 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 5. 1999 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona - Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 89 odst.14, § 250 odst.3, § 250 odst.4; 464/1991 Sb., čl. ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel doručené a pravomocné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 1999 (ve věci 1 To 200/98) a tvrdil, že tímto rozhodnutím obecný soud jako orgán veřejné moci v jeho trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě (31 T 9/97) "zasáhl do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených zejména v čl. 39 a čl. 40 odst. 2 a 6 Listiny základních práv a svobod"; podle tvrzení stěžovatele stalo se tak tím, že obecným soudem I. stupně jako soudem odvolacím (a obdobně také obecným soudem I. stupně) "ústavně nekonformním postupem byl odsouzen v rámci trestní sazby § 250 odst. 4 tr. z.", ačkoli měl být odsouzen "nanejvýš podle § 250 odst. 1, 3 tr. z. s daleko nižší sazbou a výhodnějšími podmínkami pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody". Aniž by svá tvrzení stran vytýkané protiústavnosti (z hlediska označených článků Listiny základních práv a svobod) blíže rozvedl, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem jak usnesení odvolacího soudu, tak rozsudek soudu I. stupně zrušil. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že stěžovatel byl jimi odsouzen za trestný čin podvodu ve smyslu ustanovení § 250 tr. z. za použití vyšších kvalifikačních znaků daných odst. 3 a 4 téhož zákonného ustanovení, když obecné soudy dospěly k závěru, že výší způsobené škody (cca 1,500.000 Kč) posouzený trestný čin přísnější právní kvalifikaci (jejím zákonným podmínkám) odpovídá. Jakkoli podrobná argumentace stěžovatele - jako novum ve vztahu k předchozím řízením - je zaměřena proti zákonnému znaku škody velkého rozsahu (odst. 4 § 250 tr. z.) a tvrdí, že na posouzení výše jím způsobené škody obecné soudy usoudily též v intencích "nesprávného názoru Nejvyššího soudu", dle něhož "zákonem je založeno výslovné zmocnění, aby vláda upravila nejnižší mzdu právě specificky pro účely zákona", není z námitek stěžovatele dostatečně zřejmé, v čem byl měla spočívat jím tvrzená protiústavnost obecnými soudy užité právní kvalifikace, když jím myšlený odkaz na zásadu in dubio mitius se nevztahuje k interpretaci právní normy, ale, jak z její povahy vyplývá, dotýká se možných skutkových variant či pochybností. Bez ohledu na to však stěžovatel přehlíží, že Ústavní soud - jak již dříve a opakovaně ve svých nálezech vyložil - není oprávněn k přezkumu věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů, leč by tyto v konkrétní věci svým procesním postupem vykročily z mezí ústavních podmínek zakládajících v intencích Listiny základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1) zásady stanoveného postupu (spravedlivého procesu) (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha, 1995). Taková pochybení obecných soudů však stěžovatel ani netvrdí, a z obsahu odůvodnění jejich rozhodnutí, jež ostatně zcela vyhovují zákonným požadavkům (§ 125 al. 2 tr. ř.), ani neplynou. Byla proto ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost její neopodstatněnosti plyne především z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-127/99-99)