# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1219/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1219/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:3.US.1219.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 6. 2022
- Datum zveřejnění: 29. 7. 2022
- Předmět řízení: základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu); hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
- Klíčová slova: předběžné opatření, styk rodičů s nezletilými dětmi, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 32 odst.4; 99/1963 Sb., § 102 odst.1, § 74 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv dle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 1 Ústavy České republiky.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel se návrhem na předběžné opatření domáhal navrácení dětí do místa obvyklého bydliště, případně navrhoval styk s dětmi každý měsíc od 8. do 18. kalendářního dne v měsíci. Nalézací soud rozhodl o návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření tak, že zamítl návrh otce na to, aby matka navrátila nezletilé (12 a 7 let) do místa jejich obvyklého bydliště (výrok I.) a nařídil předběžné opatření, podle kterého je stěžovatel oprávněn a povinen se stýkat s nezletilými vždy od 10. kalendářního dne každého měsíce od 8:00 hodin do 17. kalendářního dne v měsíci do 16:00 hodin a upravil místo předání nezletilých (výrok II.). Městský soud v Praze výše citovaným rozhodnutím usnesení nalézacího soudu potvrdil.

3. Stěžovatel brojí proti tomu, že jednostranným jednáním matky, která se s dcerami odstěhovala z místa obvyklého bydliště, byl připraven o každodenní styk s dětmi a soudy toto její jednání potvrdily. Tím soudy při rozhodování o předběžném opatření zasáhly do jeho práva na rodinný život, a také do práv dětí na péči obou rodičů. Zároveň brojí proti stanovenému styku s dětmi v časové dotaci pouhých sedmi kalendářních dní v měsíci.

4. K vlastnímu předmětu ústavní stížnosti Ústavní soud poznamenává, že přistupuje velmi zdrženlivě k přezkumu rodinně právních věcí, do nichž zasahuje jen v případech skutečně extrémních. Rozhodování v této navýsost citlivé oblasti je zásadně doménou obecných soudů, které, se znalostí spisu a vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s orgánem sociálně právní ochrany dětí, mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit konečné rozhodnutí, jež bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájmy nezletilých dětí.

5. V posuzované věci rozhodnutí obecných soudů vycházela pouze z listinných důkazů, neboť nalézací soud nezahájil řízení ve věci samé z důvodu podání návrhu stěžovatele na zahájení řízení o úpravě poměrů k nezletilým a řízení o rozvod manželství u maďarského soudu a také z důvodu odročování řízení. Vzhledem k těmto okolnostem rozhodnutí soudu vycházela především z relevantních informací zúčastněných osob, včetně orgánu právní ochrany dětí (mj. z proběhlých pohovorů s nezletilými) a z opatrovnického spisu. Ústavní soud má za to, že rozhodnutí obecných soudů nepostrádají zákonný základ a jsou odůvodněna.

6. Odůvodnění nevyhovění stěžovatelovu návrhu na čtrnáctidenní střídavou péči je stručné a poukazuje se v něm na obecné okolnosti jako je věk nezletilých a časovou náročnost zaměstnání stěžovatele. Při posuzování náležitostí odůvodnění styku nezletilých se stěžovatelem Ústavní soud vzal především v potaz naléhavost a nutnost úpravy tohoto styku za situace, kdy rodiče nezletilých se nejsou schopni na tomto domluvit, s důrazem na zatímní charakter napadených rozhodnutí. Tvrzení obou stran sporu budou předmětem řízení ve věci samé před obecnými soudy, které budou vždy povinny svá rozhodnutí činit s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu nezletilých.

7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1219/22-1)