# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1196/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1196/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.1196.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 9. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, přestupek
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 200/1990 Sb.; 71/1967 Sb., § 32, § 34

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že jimi byl dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že v jeho přestupkové věci nedošlo ke spolehlivému a přesnému zjištění skutkového stavu, neboť předně nebylo vzato v úvahu jeho tvrzení, že "v době kontroly seděl v nenastartovaném vozidle, bez klíčků ve spínací skříňce", dále neexistuje žádný důkaz, že by s předmětným vozidlem jel, přičemž vyslechnutí jím navržené svědkyně nepovažuje v tomto ohledu za nadbytečné a konečně tvrzení policistů jsou nepravdivá; rovněž potom v rovině procesní čistoty řízení není pravdou, jak stěžovatel v naraci návrhu uvádí, že se řádně neomluvil k jednání správního orgánu, když to, že nedoložil lékařskou zprávu, dle jeho názoru neznamená, že nebyl nemocen. Pro takto vymezené stížnostní body domáhal se následně, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy, stejně tak ani ostatními orgány veřejné moci, učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí, ingeruje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další), kterýžto případ ve věci stěžovatele shledán nebyl; ba naopak skutkové závěry orgány veřejné moci učiněné (ohledně jeho jednání) jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a nevykazují mezery. Uvedené konsekvence ve skutkové oblasti posléze možno přiměřeně vztáhnout i k průkaznosti námitky omluvy stran řízení před správním orgánem (srov. odůvodnění na s. 6 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2005 č. j. 58 Ca 27/2005-54).

Rovněž i nevyhovění důkaznímu návrhu výslechem svědkyně bylo podloženo racionálním odůvodněním o jeho nadbytečnosti, tj. za tohoto důkazního stavu zcela akceptovatelným argumentem, dle něhož tvrzení, k jehož vyvrácení byl tento důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).

Vycházeje z tohoto posouzení námitek stěžovatele, které nutno takto očividně kvalifikovat jako skutkovou polemiku nemající za daných okolností ústavněprávní rozměr, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2007

Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1196/07-1)