# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 1185/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 1185/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.1185.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 6. 2009
- Datum zveřejnění: 29. 6. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: trestný čin, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 89

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 a násl., čl. 39, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel na podporu tohoto tvrzení vyjádřil přesvědčení, že obecné soudy nerespektovaly obsah ustanovení § 2 odst. 2, § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 tr. řádu potud, že v předmětné trestní věci neprovedly dostatečné dokazování, opomenuly provést řadu (stěžovatelem blíže neoznačených) důkazů, nevyhověly důkaznímu návrhu na výslech svědka Valeše a provedené důkazy nesprávně hodnotily. Domnívá se, že jemu přičítané jednání tak není důkazně podloženo, nýbrž předpokládáno a účast na trestné činnosti nebyla postavena "na jisto". Tento stav "neúplného skutkového děje", jak stěžovatel uvedl, jednoznačně připouštěl možnost alternativních závěrů, a proto nemělo dojít k hodnocení důkazů v jeho neprospěch. V důsledku takto konstruovaných námitek se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí jsou přiléhavým a věcně přesvědčivým způsobem odůvodněna, přičemž na obsah jejich odůvodnění ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace postačí, takto jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Toto hodnocení se nevymyká argumentačnímu prostoru vymezenému provedenými důkazy a extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy, který konečně netvrdí ani stěžovatel, mu vytýkat nelze (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04 a další).

Ohledně námitky neprovedení důkazu výslechem svědka P. V. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným a akceptovatelným způsobem vyložil, proč předmětnému důkaznímu návrhu stěžovatele nevyhověl (s. 12-13 rozsudku), a to zcela v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).

V důsledku uvedeného byla ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-1185/09-1)