# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 112/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 112/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.112.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.5, čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2; 586/1992 Sb., § 24; 99/1963 Sb., čl.

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 19. února 2001 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2000, sp. zn. 22 Ca 530/99, o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu, garantovaném, dle jejího názoru, čl. 90 Ústavy a dále čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dotčení na uvedených základních právech a svobodách odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které nebyla z daňového základu vyloučena přesně označená částka, vynaložená a zaúčtovaná na dosažení a udržení zdanitelných příjmů, a tím i nesprávně stanovena výše daňového základu (dle § 20 uvedeného zákona).
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Ostravě při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, ve svém právním názoru k interpretaci § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny). K tvrzenému zásahu do základního práva plynoucího z čl. 90 Ústavy Ústavní soud toliko poznamenává, že obsahem uvedeného ústavního ustanovení není základní právo, resp. svoboda, nýbrž jde o ústavní normu kompetenční, vymezující postavení soudů v ústavním systému České republiky.
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-112/01-01)