# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 107/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 107/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.107.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 4. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: clo, správní rozhodnutí, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 13/1993 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 249 odst.2

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že pokud jde o rozsudek Krajského soudu v Brně, cítí se jím dotčen na právech zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 96 Ústavy, pokud jde o rozhodnutí celních orgánů, tak ta považuje za neplatná. Poukázal na postup soudu, který neposoudil při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí z hlediska jeho platnosti - z důvodu absence všech jeho náležitostí, spočívajících v užití neplatného otisku razítka správního orgánu, a nevzal zřetel na dobu uložení povinnosti zaplatit celní dluh a na dobu vzniku stěžovatele.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Krajský soud v Brně při přezkoumání rozhodnutí Oblastního celního úřadu Břeclav ze dne 7. března 1996, zn. 01-4089/8/95, postupoval v souladu s § 249 odst. 2 občanského soudního řádu a ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v žalobě. V odůvodnění rozsudku vyčerpávajícím způsobem vyložil, za použití § 80 odst. 1, § 81 odst. 1, § 140 odst. 2 a § 240 odst. 3 písm. d) celního zákona, proč v celním řízení neshledal vady a proč tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl.
V rozsahu stížnostního bodu, spočívajícího v námitce neplatnosti rozhodnutí správních orgánů, Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro nepřípustnost [§ 75 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], když navrhovatel nedostál podmínkám zásady subsidiarity v řízení o ústavních stížnostech (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 117/2000).
S ohledem na výše uvedené zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl, a proto Ústavní soud rozhodl tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-107/02-02)