# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 105/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 105/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.105.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 8. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: smlouva, právní úkon/obsah
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 43, § 43c

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. prosince 1999, sp. zn. 22 Cdo 114/99, Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 10. srpna 1998, sp. zn. 15 Co 420/98, a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. února 1998, sp. zn. 1 C 20/97, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se označenými rozsudky cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž byl přijat a podepsán návrh kupní smlouvy, na znění § 43 odst. 3 občanského zákoníku, jakož i na komentář a judikaturu k § 861 obecného zákoníku občanského z r. 1811, a vyslovil přesvědčení, že soudy, které o věci rozhodovaly, nesprávným výkladem práva dospěly k závěru, že předmětná kupní smlouva uzavřena řádně nebyla.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadených rozsudků zásah do práv stěžovatele, jichž se v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Soud I. stupně pro rozhodnutí o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem provedl obsáhlé dokazování a výsledné hodnocení důkazů i právní posouzení skutkových zjištění, jako věcně správné, potvrdil v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích. Oba soudy, stejně jako Nejvyšší soud ČR, se v odůvodnění rozsudků, s jejichž obsahem se Ústavní soud ztotožňuje, vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele, uplatněnými v průběhu řízení i v dovolání.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-105/2000-2000)