# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 104/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 104/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.104.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 3. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: spoluvlastnictví/podíl, lhůta/hmotněprávní
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 90; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 140, § 47 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. února 1999 (10 Co 280/98-82) a spolu s ním také rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. března 1998 (5 C 54/98-68) a tvrdil, že oba označené obecné soudy svými rozhodnutími jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že "vedlejší účastníci (v řízení před obecnými soudy žalovaní) mají získat na jeho úkor spoluvlastnický podíl na nemovitostech".

Aniž by svá tvrzení co do porušení ústavně zaručeného práva podrobněji zdůvodnil, po opakované polemice s rozhodovacími důvody obecných soudů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obou obecných soudů svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Těžiště ústavní stížnosti spočívá v otázce běhu promlčecí lhůty k uplatnění předkupního práva spoluvlastníka (§ 140 o. z.), případně doby, od níž se promlčení tohoto práva odvíjí; přes podrobné a dostatečně zřejmé rozhodovací důvody obecných soudů, především pak soudu odvolacího, stěžovatel setrvává na své - odvolacím soudem odmítnuté - konstrukci, dle níž - stručně shrnuto - rozhodným okamžikem pro počítání promlčecí lhůty je nikoli den následující po vzniku rozhodujícího právního vztahu, ale teprve den, kdy (zápisem do katastru nemovitostí) nastaly právní účinky dotčené smlouvy.

Odhlédnuto od toho, že odůvodnění ústavní stížnosti je v zásadě shodné s námitkami uplatněnými v opravném řízení, k nimž však odvolací soud zaujal podrobné stanovisko a své důvody pro ně také dostatečně a způsobem zákonem stanoveným vyložil (§ 157
odst. 2 o. s. ř.), a je tak pouhou polemikou s právními závěry obecných soudů, povahou uplatněných tvrzení směřuje ústavní stížnost proti věcné správnosti či legalitě jí napadených rozhodnutí obecných soudů.

V naznačených souvislostech však stěžovatel přehlíží, že ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu Ústavnímu soudu, jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), stojícímu mimo organizaci obecného soudnictví, takový přezkum, o jaký stěžovatel usiluje, nepřísluší (k tomu srov. např. nález ve věci
II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), leč by pro takovou ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce obecných soudů byly dány zvláštní podmínky, které však zjištěny nebyly, a které ostatně stěžovatel ani netvrdil.

Jestliže se stěžovatelem navržený přezkum vymyká z pravomoci Ústavního soudu, je zřejmé, že jeho ústavní stížnost nelze posoudit jinak, než jako zjevně neopodstatněnou, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne především z konstantní judikatury Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo pak rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-104/2000-2000)