# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 104/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 104/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.104.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 9. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 95 odst.1; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 212a, § 205a

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti proti výše označeným rozhodnutím uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy jimi porušily práva, jež jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy. Poukázal na rozsah dokazování a na to, že soud neprovedl všechny důkazy, kterých se domáhal, i na způsob jejich hodnocení, když na něm založené rozhodnutí proto považuje za nepřezkoumatelné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku soudu II. stupně bylo zjištěno, že o odvolání stěžovatele, který se u Okresního soudu Plzeň-město domáhal úhrady části mzdy, rozhodl dne 6. prosince 2002 Krajský soud v Plzni po náležitém přezkoumání rozsudku soudu I. stupně. Pokud jde o doplnění dokazování v odvolacím řízení k návrhu stěžovatele, bylo postupováno v souladu s § 212a odst. 3 a s § 205a obč. soudního řádu a pokud jde o hodnocení důkazů provedených, pak v souladu s § 132 obč. soudního řádu.
S ohledem na uvedené zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolával, zjištěn nebyl a ústavní stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou. Proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-104/03-03)