# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 102/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 102/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.102.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 5. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: advokát/ustanovený, poučovací povinnost
- Dotčené předpisy: 1/1991 Sb., § 7 odst.3; 99/1963 Sb., § 30 odst.1

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 1999, č. j. 6 A 80/98-42, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1edna 2000, sp. zn. 30 Cdo 2858/99, s tím, že podle jeho přesvědčení soudy svým postupem a rozhodnutími zasáhly do práv, zaručených čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Dále navrhl také zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ČR ze dne 29. července 1998 ve věci č. j. 44/601/22707/11.6.1998 a Úřadu práce v Bruntále ze dne 21. dubna 1998, č. j. 1838/1998-SK.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1edna 2000, kterým bylo odmítnuto dovoláni stěžovatele proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 1999, č. j. 6 A 80/98-42, zásah do práv, jejichž ochrany se navrhovatel domáhal, shledán nebyl. Označený soud rozhodl v souladu s § 236 odst. 1, 243b odst. 4 věta první a 218 odst. l písm. c) občanského soudního řádu, a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud jde o zbývající část ústavní stížnosti, je třeba konstatovat, že návrh proti dalším označeným rozhodnutím byl podán opožděně, a tedy z tohoto důvodu také odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. l písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-102/2000-2000)