# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 10/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 10/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.10.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 12. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
- Klíčová slova: hospodářská soutěž, obec/obecně závazná vyhláška
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 95; 2/1993 Sb., čl. 2, čl. 4, čl. 26; 202/1990 Sb., § 4 odst.4

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podanou ústavní stížností, která splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem [§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 1998 (22 Ca 222/98-20) a tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její základní právo a svoboda zaručené ústavním zákonem, konkrétně zaručené Listinou základních práv a svobod, která byla za součást ústavního pořádku České republiky vyhlášena usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992, a které bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 2/1993 a konkrétně "jde o porušení čl. 2, 4, 26 Listiny základních práv a svobod", přičemž již v žalobě podané u Krajského soudu v Ostravě bylo poukazováno na to, že obecně závazná vyhláška č. 2/1997 je v rozporu se zákonem č. 202/1990 Sb.,
o loteriích a jiných podobných hrách, s čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy ČR (per analogiam) a s čl. 2,
čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.
Porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje stěžovatelka v tom, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (viz shora) byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Městského úřadu v Příboru, kterým nebylo vydáno povolení k provozování 8 kusů výherních hracích přístrojů v provozovně H. na období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 a takovýto postup soudu jako orgánu veřejné moci pak stěžovatelka považuje za postup v rozporu s Listinou základních práv a svobod, a zejména soudu vytýká, že nepostupoval "v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR", když odmítl posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.
V další části ústavní stížnosti pak stěžovatel vede skutkovou a právní polemiku se závěry obecného soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře již dříve vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy, a to i v souvislosti s přezkoumáváním rozhodnutí správních orgánů soudy v rámci správního soudnictví v jediné instanci (k tomu srov. např. nález III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995).
Ústavní soud zjistil, že plénem Ústavního soudu bylo vydáno dne 8. července 1999 (sp. zn. Pl. ÚS 7/99) usnesení, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele na zrušení obecně závazné vyhlášky města Příboru č. 2/1997, a to proto, že obecně závazná vyhláška města Příboru č. 2/1997 byla zrušena obecně závaznou vyhláškou města Příboru
č. 10/1998 a že též odpadly důvody, pro které byla ústavní stížnost stěžovatelky podána. Stejnou skutečnost pak Ústavní soud zjistil z vyjádření ing. M. S., starosty města P.
Za těchto okolností pak Ústavní soud již nezkoumal, zda postupem orgánu veřejné moci (Krajského soudu v Ostravě) bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, neboť podklad, na základě kterého bylo napadené rozhodnutí ve svém důsledku vydáno, v mezidobí zanikl, což pro stěžovatelku znamená, že může uplatnit svá práva v souladu s platnou a účinnou obecně závaznou vyhláškou č. 10/1998.
Ústavní stížnost stěžovatelky je proto zjevně neopodstatněná, když zjevnost neopodstatněnosti plyne z důvodů, jak byly vyloženy vpředu, tak ze samotné povahy odůvodnění ústavní stížnosti; bylo proto rozhodnuto o ústavní stížnosti stěžovatelky odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-10/99-99)