# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 961/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 961/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.961.11.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 4. 2011
- Datum zveřejnění: 29. 4. 2011
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 79 odst.2

## Výrok

Podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se odkládá vykonatelnost výroku III. rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. května 2010 sp. zn. 13 P 55/2008 a výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2011 sp. zn. 27 Co 445/2010, kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen ve výroku III.

## Odůvodnění

Dne 1. dubna 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudků obecných soudů z důvodu namítaného porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Toto porušení spatřuje stěžovatel, který je otcem nezletilého M. R., ve skutečnosti, že mu byla výrokem III. napadeného rozsudku Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") ze dne 18. května 2010 sp. zn. 13 P 55/2008 uložena povinnost uhradit dlužné výživné za období od 1. prosince 2009 do 31. května 2010 v celkové částce 12 000 Kč k rukám babičky nezletilého ze strany matky I. M., ačkoliv v průběhu tohoto období tuto povinnost neměl, neboť podle rozsudku okresního soudu ze dne 24. listopadu 2008 č. j. 13 P 55/2008-77 měl tuto povinnost vůči matce nezletilého I. R., které předmětné výživné skutečně hradil. V mezidobí sice došlo k nařízení předběžného opatření usnesením okresního soudu ze dne 25. listopadu 2009 č. j. 13 P 55/2008-183, na jehož základě byl nezletilý svěřen do výchovy babičce nezletilého ze strany matky, tímto usnesením ale nebyla stanovena i povinnost hradit k jejím rukám výživné.

Napadený výrok III. rozsudku okresního soudu byl potvrzen výrokem rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2011 sp. zn. 27 Co 455/2010, proti kterému ústavní stížnost rovněž směřuje.

S ústavní stížností navrhl stěžovatel odložení vykonatelnosti napadených výroků podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, do doby konečného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že podle § 99 zákona o rodině se spotřebované výživné nevrací, přičemž stěžovatel již začal dlužné výživné splácet. Ani v případě vyhovění ústavní stížnosti proto nebude moci žádat vrácení výživného, které v mezidobí uhradí. Jelikož se jedná o výživné dlužné za dobu již uplynulou, není podle jeho názoru obava, že by odkladem vykonatelnosti rozhodnutí vznikla nezletilému újma, neboť běžné měsíční výživné je z jeho strany hrazeno řádně a včasně.

Ústavní soud dospěl k závěru, že důvody uvedené stěžovatelem pro odložení vykonatelnosti jsou opodstatněné, přičemž vyhovění tomuto návrhu by nebylo v rozporu se žádným důležitým veřejným zájmem a újma vzniklá neprodleným výkonem napadených výroků by pro stěžovatele znamenala nepoměrně větší újmu, než jaká by při odložení vykonatelnosti mohla vzniknout jiným osobám.

Protože v dané věci byly splněny podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl Ústavní soud na základě uvedených skutečností o odložení vykonatelnosti napadených výroků rozsudků obecných soudů, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-961/11-2)