# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 942/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 942/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:2.US.942.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 5. 2014
- Datum zveřejnění: 28. 5. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: amnestie, trest odnětí svobody
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 1/2013 Sb.; 40/2009 Sb., § 91

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 3. 2014, stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud"), č. j. 2 PP 112/2011-87 (dále jen "usnesení okresního soudu"), kterým bylo podle § 91 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), rozhodnuto, že vykoná zbytek trestu odnětí svobody, jenž mu byl původně uložen v trvání 19 měsíců rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 6 T 267/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 5 To 42/2005, a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 6 T 267/2003. Rovněž napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 1. 2014, č. j. 55 To 550/2013-94 (dále jen "usnesení krajského soudu"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení okresního soudu.

Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí nerespektují rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb., kdy dle stěžovatelovy interpretace tohoto rozhodnutí na uložený trest, respektive jeho zbytek, dopadá jeho čl. IV odst. 1 písm. b), eventuálně čl. I odst. 1.

Stěžovatel odkazuje na své právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává podle svého § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelova argumentace spočívá v rozdílném právním názoru na interpretaci ustanovení rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb. Úlohou Ústavního soudu však není přehodnocování výkladu jednotlivých ustanovení obecného práva provedeného orgány k tomu oprávněnými. Toliko pokud by tento výklad porušoval základní práva stěžovatele, bylo by na Ústavním soudu, aby se věcí zabýval z ústavněprávních hledisek. Přitom žádné indicie, které by svědčily o pochybení takového druhu, Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Pouhá skutečnost, že stěžovatel zastává jiný právní názor, není z pohledu ústavního přezkumu nijak podstatná. To pak zejména platí, pokud obecné soudy stěžovatelovy námitky nepominuly, nýbrž se s nimi vypořádaly a svá rozhodnutí a svůj právní názor řádně odůvodnily, jako tomu je právě i v nynější věci. Pro stručnost lze na znění ústavní stížností napadených rozhodnutí dále plně odkázat.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-942/14-1)