# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 94/93

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 94/93
- ECLI: ECLI:CZ:US:1994:2.US.94.93
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 4. 1994
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vlastnictví státu, obcí nebo určených právnických osob

## Výrok

Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á .

## Odůvodnění

Soudce zpravodaj, ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. d) z.č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh stěžovatele uvedený pod bodem 1 návrhu odmítl, neboť jde o návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou a část návrhu označenou bodem 2 odmítá s poukazem na ust. § 43 odst. 1 písm. f) z.č. 182/1993 Sb., jako nepřípustný.

Navrhovatel ve své ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu ČR dne 26. 10. 1993 a doplněné dne 11. 2. 1994, napadá pod bodem 1 návrhu použití souběhu privatizačních práv. předpisů, a to z.č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších změn a doplňků a z.č. 92/1992 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, který mění a doplňuje z.č. 92/1991 Sb. s ohledem na ustanovení Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel navrhuje, aby ÚS ČR ve svém nálezu uvedl, že pokud obec v procesu získávání státního majetku podle z.č. 172/91 Sb. neuspěje ve své žádosti, nemůže již o tentýž majetek usilovat vlastním privatizačním projektem (ve smyslu z.č. 92/1991 Sb.), protože má ze zákona výhodnější postavení vůči konkurenčním účastníkům.

Stěžovatel z pozice své funkce ředitele vypracoval a podal privatizační projekt na tento st. podnik. Konkurenční privatizační projekt vypracovala i obec P.

Ve smyslu ust. § 8 odst. 1 z.č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, zakladatel posuzuje všechny předložené návrhy a předkládá je se svým stanoviskem ministerstvu, podle odst. 2 téhož ust. zakladatel předkládá podle ust. odst.1 i návrhy privatizačních projektů podniků, které nedoporučuje uskutečnit s odůvodněním svého stanoviska.

Orgány stát. správy nebo obec (§ 9 z.č. 92/91 Sb.) odpovídají za vypracování návrhů privatizačních projektů majetkové účasti státu na podnikání.

Není tedy důležité, zda obci bylo odmítnuto přísl. ministerstvem převést majetek státu ve smyslu ust. § 5 z.č. 172/91 Sb., neboť z.č. 92/91 Sb. (ve znění pozdějších změn a doplňků) umožňuje vypracování privatizačního projektu nejen příslušnému st. podniku, ale ve smyslu ust. § 7 odst. 2 i zakladateli. Zakladatel má právo, ale i povinnost (§ 8 odst. 2 z.č. 92/91 Sb.) předložit k rozhodnutí Ministerstvu pro správu nár. majetku a jeho privatizaci i ty projekty, s jejichž uskutečněním nesouhlasí.

Bylo tedy ponecháno zcela na rozhodnutí shora uvedeného ministerstva, který z předkládaných konkurenčních privatizačních projektů schválí a rozhodne o privatizaci státního majetku.

V takovém zákonném postupu nelze spatřovat nejen zvýhodnění jednoho subjektu před druhým, ale navíc jde o činnost řídící a rozhodovací orgánů státní správy, ve které obecně nelze spatřovat konkrétní porušení práv a svobod občana a člověka daných Listinou základních práv a svobod. Takové porušení ani stěžovatel blíže necharakterizuje a neurčuje.

Je třeba si uvědomit, že přijatá Listina se dotýká a má na mysli především dodržování základních práv a svobod fyzických osob a nelze její smysl zaměňovat s postavením právnických osob v průběhu privatizačního procesu.

Vzhledem k této situaci, i když se navrhovatel cítí jako předkladatel privatizačního projektu st.p. P., morálně odpovědný za další vývoj privatizace uvedeného st.p., nemůže již s ohledem na své současné postavení zastupovat jeho zájmy. Z tohoto pohledu stěžovatel, který ve svém návrhu ve smyslu z.č. 182/93 Sb. vystupuje pouze jako občan, nemůže již ve své ústavní stížnosti dále zastupovat zájmy st.p. P., neboť v době podání návrhu, nebyl již jeho statutárním orgánem (odvolán dne 23. 2. 1993).

V tomto bodu ad. 1) návrhu proto nezbylo, než návrh ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. d) z.č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť jde o návrh podaný zjevně neoprávněnou fyzickou osobou.

Pokud se týká bodu 2 návrhu, jak shodně uvádí stěžovatel a jak vyplývá z předloženého listinného důkazu, tj. usnesení rady Zastupitelstva č. 160 ze dne 23. 2. 1993, byl tímto usnesením stěžovatel odvolán ke stejnému termínu z funkce ředitele. Toto odvolání umožňuje jak ust. § 65 ZP, tak § 19 z.č. 111/1990 Sb., o státním podniku. Zmocnění k takovému postupu obsahuje § 45 písm. b) z.č. 410/1991 Sb., o obcích.

Je tedy pouze věcí soudu, aby posoudil, zda v daném případě byly splněny důvody opravňující odvolání či nikoli.

V tomto případě je však podání ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 z.č. 182/93 Sb. nepřípustné, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Soudce zpravodaj proto tuto část ústavní stížnosti ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. f) odmítl, jako nepřípustnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-94/93-93)