# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 924/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 924/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.924.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 5. 2007
- Datum zveřejnění: 24. 5. 2007

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 11. 4. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž brojil proti rozhodnutím obecných soudů specifikovaným v záhlaví tohoto usnesení.

Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (podání bylo více méně blanketní povahy, absentovalo v něm označení základních práv, která měla být napadenými rozhodnutími porušena, postrádalo jakoukoliv argumentaci stran porušení základních práv a stěžovatel nebyl právně zastoupen), byl stěžovatel přípisem ze dne 17. 4. 2007 vyzván k jejich odstranění, a to tak, aby měl Ústavní soud ke dni 10. 5. 2007 k dispozici bezvadnou ústavní stížnost.

Na tuto výzvu stěžovatel reagoval elektronickým podáním bez ověřeného elektronického podpisu ze dne 3. 5. 2007, ve kterém požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad "minimálně o 60 dní". Tuto žádost odůvodnil tak, že kontaktoval Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta, přičemž obdržel odpověď s požadavkem doplnění žádosti o značné množství dokladů a potvrzení. Není proto v moci stěžovatele v tak krátké lhůtě vše dle požadavků České advokátní komory doložit.

Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět. Soudce zpravodaj přitom vážil, zda v konkrétním případě stěžovatele bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatele nelze především odhlédnout od skutečnosti, že již v minulosti byl účastníkem řízení o ústavní stížnosti (řízení sp. zn. I. ÚS 698/04, I. ÚS 239/05, I. ÚS 253/05) a již v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, mu tedy musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem.

S ohledem na to, že stěžovatel výzvě k odstranění vad v určené lhůtě nevyhověl, soudce zpravodaj návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-924/07-1)