# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 92/94

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 92/94
- ECLI: ECLI:CZ:US:1994:2.US.92.94
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 6. 1994
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vlastnictví státu, obcí nebo určených právnických osob

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel svým návrhem namítal nesprávnost výše citovaných rozhodnutí a domáhal se jejich zrušení. Konkrétně namítal porušení čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a č1. 11 odst. 1 věta druhá a č1. 4 Listiny. Spolu s ústavní stížností podal navrhovatel návrh na zrušení výše citovaných ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.

Dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Dle § 72 odst. 4 pak k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Z návrhu stěžovatele vyplývá, že rozhodnutí Městského soudu v Praze dosud nebylo doručeno všem účastníkům, takže dosud nenabylo právní moci. Z tohoto důvodu se stěžovatel především dovolává použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) cit. zákona, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti,
i když nebyla splněna podmínka § 75 odst. 1, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Stěžovatel uvádí, že nucená správa, vykonávaná podle nepravomocného rozhodnutí způsobuje stěžovateli značnou morální a materiální újmu.

Ústavní soud neshledal použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) důvodným. Ústavní soud by měl rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod již nelze domáhat jiným zákonným způsobem. Výjimky se připouštějí jen v mimořádných případech. V postupu odvolacího soudu, tak jak vyplývá z návrhu stěžovatele, ke značným průtahům nedošlo. Stěžovatel uvádí, že proti rozhodnutím o zavedení a prodloužení nucené správy podal odvolání, a to proti prvnímu dne 1. 4. 1994 a proti druhému dne 6. 4. 1994. Usnesení Městského soudu v Praze bylo vyhotoveno dne 17. 5. 1994.

Podle § 74 cit. zákona může být podán spolu s ústavní stížností návrh na zrušení zákona resp. jeho jednotlivých ustanovení. Není-li přípustná ústavní stížnost, nesplňuje dle tohoto ustanovení ve vztahu k ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) cit. zákona stěžovatel rovněž podmínku pro oprávnění podat návrh na řízení o zrušení zákona.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh nepřípustný. Spolu s ústavní stížností odmítá ústavní soud i návrh na zahájení řízení o zrušení jednotlivých ustanovení zákona dle § 43 odst. 1, písm. d) cit. zákona jako návrh, podaný někým zjevně neoprávněným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 1994

Prof. JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-92/94-94)