# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 917/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 917/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:2.US.917.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 4. 2015
- Datum zveřejnění: 13. 5. 2015

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. března 2015, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jsou upírána ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces, právo na ochranu majetku, jakož i osobnostní práva. Současně navrhla, aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podávání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky.

2. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V dané věci zjistil, že tomu tak není.

3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že stěžovatelka byla v souvislosti s jejími podáními k Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzývána k odstranění jejich vad s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně povinného zastoupení advokátem). Ústavní soud v některých věcech již stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad podání s tím, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 92/15, I. ÚS 3258/14, IV. ÚS 3320/14, I. ÚS 2856/14, II. ÚS 2437/14 a další).

4. V usnesení sp. zn. I. ÚS 3507/12 ze dne 17. ledna 2013 se Ústavní soud také dostatečně vypořádal s blíže nespecifikovaným návrhem stěžovatelky, aby bylo z právních předpisů odstraněno povinné zastoupení advokátem při podávání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky.

5. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byla stěžovatelka v tomto konkrétním řízení opětovně vyzývána k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-917/15-1)