# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 906/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 906/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.906.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 8. 2008
- Datum zveřejnění: 8. 9. 2008
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: advokát/odměna, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 26 odst.3, čl. 28; 150/2002 Sb., § 35 odst.8; 177/1996 Sb., § 11 odst.1 písm.b

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku usnesení Nejvyššího správního soudu s tím, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

Napadeným výrokem usnesení Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce, coby ustanovené zástupkyni žalobce pro řízení o kasační stížnosti (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, č. j. 56 Az 132/2007-36), odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Nejvyšší správní soud zástupkyni odměnu podle § 35 odst. 8 s. ř. s. nepřiznal, "jelikož netvrdila a ani neprokázala, že by v souladu s § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif"), proběhla první porada s klientem, jak uvedené ustanovení ukládá."

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí o nepřiznání částky (odměny) ve výši 2.400,- Kč, kterou lze označit za zcela bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, I. ÚS 931/08 a mnoho dalších) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadená rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Obsahem ústavní stížnosti je pouze stěžovatelčin nesouhlas s výkladem ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění podaným Nejvyšším správním soudem, resp. s právním názorem, že předpokladem pro odměnu ustanovenému zástupci soudem dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu bylo v případě stěžovatelky uskutečnění první porady s klientem (se žalobcem). Stěžovatelka se omezuje toliko na deklaraci nesouhlasného interpretačního stanoviska, aniž by snesla jakýkoli (interpretační) argument. V této souvislosti je třeba připomenout, že skutečnost, že stěžovatelka zastává výklad, lišící se od výkladu přijatého v dotčeném rozhodnutí, sama o sobě není důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti. Ústavní soud není v zásadě oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování obecných soudů tím, že je instruuje, jakým způsobem je třeba na řešení dané právní otázky nahlížet.

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv, jichž se stěžovatelka dovolává, zjevně nedošlo, a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že Nejvyšší správní soud ve svém právním názoru vycházel zřejmě z argumentace vyjádřené v judikatuře obecných soudů (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 4 To 164/2000), že "provedení první porady s klientem je nutnou podmínkou k tomu, aby obhájci mohla být přiznána odměna za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b) OAV - první porada s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby. Důsledný jazykový, logický a systematický výklad tohoto ustanovení neumožňuje učinit závěr o možnosti přiznání odměny pouze za převzetí a přípravu obhajoby v případě obhájce ustanoveného soudem, neboť ty jsou zahrnuty v položce "první porada s klientem". Při opačném výkladu by totiž nemělo opodstatnění rozlišení úkonů právní služby pod písm. a), kdy jde v trestních věcech o případ obhajoby na základě smlouvy, takže autor právní normy předpokládá u vzniku smluvního vztahu kontakt obhájce s klientem, na rozdíl od písm. b), kdy jde o problematiku obhájce ustanoveného soudem, přičemž zde k přiznání odměny za převzetí a přípravu obhajoby zákonodárce požaduje realizaci první porady s klientem. Tímto rozlišením měl autor právní normy zjevně v úmyslu působit proti formálnímu přístupu k obhajobě v případě obhájců ustanovených soudem a přimět obhájce k faktickému kontaktu s klientem v rámci první porady s klientem, od dalších porad, které jsou pro účely odměny uznány jako úkon právní služby pouze v případech, přesahující-li jednu hodinu [písm. c)]." K tomu Ústavní soud dodává, že ve své podstatě o jinou situaci by se mohlo jednat tehdy, kdy by k první poradě s klientem nemohlo dojít ze subjektivních důvodů (zastoupený či obhajovaný odmítne poradu s ustanoveným zástupcem či obhájcem) či z důvodů objektivních (stav zastoupeného či obhajovaného, který neumožňuje verbální komunikaci, neznámý pobyt, duševní porucha, který smysl porady s ustanoveným zástupcem vylučuje, nezletilý nižšího věku a nižší rozumové vyspělosti aj.). Ve vztahu k takové situaci již judikatura obecných soudů dovodila, že za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu lze pokládat přípravu a převzetí zastoupení i bez vykonání první porady, avšak pouze za splnění předpokladu, že ustanovený zástupce vyvine jinou faktickou činnost směřující k přípravě a převzetí zastoupení (srov. např. usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne ze dne 28. 12. 2007, č. j. L 468/2005-17, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2008, č. j. 13 Co 28/2008-23, usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 25.9.2007, č. j. 2 L 25/2007-8, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.10.2007, č. j. 26 Co 661/2007-17, aprobované z ústavně právních hledisek usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 931/2008 a IV. ÚS 3107/07). V posuzované věci však stěžovatelka netvrdila, že by první schůzce se zastoupeným bránila subjektivní či objektivní překážka, jen uváděla, že provedení porady s klientem není podmínkou naplnění § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-906/08-1)