# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 89/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 89/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.89.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 3. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba); právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: diskriminace
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl.; 2/1993 Sb., čl. 26; 451/1991 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 7.2.2003 obdržel Ústavní soud podání, ve kterém stěžovatel navrhuje zrušení zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon č. 451/1991 Sb."). Výše označeným zákonem se stěžovatel cítí diskriminován ve svých právech, zakotvených v čl. 1, čl. 4, čl. 19, čl. 57 a čl. 102 Ústavy ČR a v čl. 1, čl. 3, čl. 5, čl. 10, čl. 21 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Shora označený zákon podle názoru stěžovatele je rovněž v rozporu s mezinárodními deklaracemi.

Své podání stěžovatel odůvodňuje tím, že v letech 1982 až 1988 byl ve služebním poměru u SNB, složky VB, od roku 1988 do listopadu 1989 byl příslušníkem StB a od prosince 1989 do března 1990 působil u složky VB (kriminální službě).

Od ukončení služebního poměru stěžovatel nemůže vykonávat celou řadu povolání a veřejných funkcí, takže se v tomto směru cítí být diskriminován a poškozován, neboť jen obtížně shání zaměstnání a v současné době je nezaměstnaný.

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud buď zrušil výše označený zákon nebo "aby svým výkladem zákona a praxí nezahrnoval znaky kolektivní viny". Současně žádá, aby byl odškodněn částkou v minimální výši 10,000.000,-Kč za utrpěná příkoří. I když stěžovatel není v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, jak to požaduje ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), požaduje, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením § 83 zákona č. 182/1993 Sb. rozhodl tak, že se mu přiznává náhrada nákladů zastoupení.

Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. je návrh na zrušení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost, za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona č. 182/0993 Sb. Z citovaného ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. vyplývá, že návrh na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení) musí být podán spolu s ústavní stížností, když podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze podat ústavní stížnost pouze proti právnímu předpisu.

Předpokladem podání návrhu dle § 74 výše citovaného zákona je skutečnost, že právě na základě aplikace předmětného zákona bylo vydáno rozhodnutí, opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci, které je předmětem ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvádí, že by na základě aplikace napadeného zákona bylo vydáno v pravomocně skončeném řízení rozhodnutí, opatření nebo došlo k zásahu orgánu veřejné moci do jeho individuálních práv, nejsou splněny předpoklady podání návrhu, uvedené v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., takže návrh stěžovatele na zrušení zákona č. 451/1991 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Návrh na zrušení zákona č. 451/1991 Sb. nesplňoval podmínky shora uvedených ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., proto soudce zpravodaj již stěžovatele nevyzval k předložení plné moci zvoleného advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Současně soudce zpravodaj poznamenává, že Ústavní soud neprovádí výklad hmotně právních ustanovení zákona, ale v případě návrhu na jeho zrušení posuzuje soulad konkrétního právního předpisu s Ústavou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-89/03-03)