# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 839/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 839/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.839.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 4. 2026
- Datum zveřejnění: 19. 5. 2026
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 30 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky, označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stěžovatelka rovněž uvedla, že odmítá "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti. Ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatelka není zastoupena advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

4. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka s ústavní stížností spojila návrh na zrušení právě tohoto ustanovení, je třeba předně uvést, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud ve smyslu závěrů usnesení sp. zn. Pl. ÚS 23/13 ze dne 10. prosince 2013 příslušný. Výkladem § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se Ústavní soud zabýval již ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. října 2015. Podle tohoto stanoviska je účelem a smyslem povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem zabránit zahlcení Ústavního soudu podáními, která by nebyla právně kvalifikovaná a která by fakticky nesměřovala k ochraně ústavnosti. Proto je třeba trvat na bezpodmínečném advokátním zastoupení (bod 25 stanoviska). Požadavek advokátního zastoupení představuje legitimní omezení práva na přístup k soudu, což uznal i specificky ve vztahu k řízení před Ústavním soudem Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí ve věci Kröhnert proti České republice, stížnost č. 60224/00).

5. K vlastní ústavní stížnosti: Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byla zastoupena advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.

6. Na uvedené nedostatky byla stěžovatelka v minulosti opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti.

7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

8. K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatelka uplatňuje vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatelka by ostatně měla zvážit racionalitu svého postupu. Pokud by totiž Ústavní soud této námitce vyhověl, nemohl by o její ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jejím tvrzeným právům. Lze dodat, že napadat ústavnost zákona o Ústavním soudu není možné, neboť jím je Ústavní soud sám striktně vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky).

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků postupem podle § 43 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-839/26-1)