# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 819/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 819/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:2.US.819.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 4. 2021
- Datum zveřejnění: 28. 4. 2021
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Podáním pojmenovaným "P. F. - SOUDNÍ GENOCIDA na soukromou zakázku v MSK" se stěžovatelka domáhá "očištění svého jména a zrušení všech rozsudků nezákonných soudců". K podání jsou pak přiložena v návětí tohoto usnesení označená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Podání stěžovatelky tak snad lze mít za ústavní stížnost proti těmto dvěma rozhodnutím, byť to vzhledem k nesrozumitelnosti podání a absenci jakékoliv argumentace ve vztahu k přiloženým rozhodnutím není zcela zřejmé.

2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

4. Obě stěžovatelkou napadaná rozhodnutí obsahují řádné poučení o možnosti bránit se proti nim podáním dovolání, o němž rozhoduje Nejvyšší soud. Stěžovatelka této možnosti nevyužila, respektive to ve svém podání neuvádí, a rozhodnutí o dovoláních ani nepřikládá, proto je její ústavní stížnost předčasná.

5. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost pro její nepřípustnost.

6. Ústavní soud pro úplnost dodává, že z důvodu (zjevné) nepřípustnosti posuzované ústavní stížnosti nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady podání, spočívající v absenci jejího právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (ustanovení § 29 a § 30 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka se nadto se svými návrhy v minulosti na Ústavní soud opakovaně obracela, aniž by byla zastoupena advokátem, a proto byla již opakovaně poučena o této podmínce řízení, jakož i o postupu vedoucímu k jejímu naplnění, stejně jako o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-819/21-1)