# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 805/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 805/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.805.06
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 1. 2007
- Datum zveřejnění: 18. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: rozhodce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 216/1994 Sb., § 38

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Projednávaným podáním se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud uvedený rozhodčí nález ve specifikované části zrušil. Napadeným rozhodčím nálezem Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky k žalobě navrhovatelky o 2.434.796,55 Kč s příslušenstvím v bodě 1. žalobě ve specifikované části vyhověl, v bodě 2. žalobu v částce 1.450.289,50 Kč zamítl, v bodě 3. rozhodl o povinnosti uhradit poplatek za rozhodčí řízení a v bodě 4. rozhodl o povinnosti stran nést výlohy spojené s řízením. Žádosti navrhovatelky o doplnění a opravu nálezu Rozhodčí soud nevyhověl.

Ústavní soud musel nejprve posoudit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je podle tohoto ustanovení oprávněn posoudit v řízení o ústavní stížnosti jen pravomocné rozhodnutí či jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud ve zde posuzované věci odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (srov. např. usnesení, sp. zn. I. ÚS 339/02, IV. ÚS 511/03, I. ÚS 263/02 či III. ÚS 145/03). Vycházel v nich z toho, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.

Ústavní soud se z toho důvodu nemohl návrhem dále zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby hypoteticky dospěl k opačnému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy, že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, pro nevyčerpání prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 cit. zákona. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na názor, vyplývající z usnesení sp. zn. III. ÚS 460/01, sp. zn. II. ÚS 574/01 a sp. zn. II. ÚS 455/01, která odmítnutí postavila pouze na samotném zjištění, že stěžovatelé nevyčerpali veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť na základě vlastního svobodného rozhodnutí nahradili pořad práva dohodou o respektování rozhodčího nálezu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-805/06-06)