# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 8/96

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 8/96
- ECLI: ECLI:CZ:US:1996:2.US.8.96
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 12. 1996
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: Procesně právní úprava lhůty k podání ústavní stížnosti.
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 72 odst.2, § 75 odst.1

## Právní věta

Ústavní soud považuje 60 denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti, upravenou v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb., jenž ji upravuje, je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 1534/94, ze dne 16. 1. 1995, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 352/95, ze dne 26. 9. 1995, neboť jimi bylo porušeno jeho základní občanské majetkové právo, nebyla respektována rovnost postavení v občanskoprávních vztazích a výkon práv přiznaný napadeným rozsudkem zasáhl do oprávněných zájmů navrhovatele.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ve vyjádření ze dne 21. 2. 1996 odkázal na odůvodnění rozsudku, čj. 29 Co 352/95-23. Dále uvedl, že ústavní stížnost je ve svých tvrzeních, týkajících se porušení základních práv, neurčitá a v celém svém obsahu účelová, neboť stěžovatel jí sleduje přezkum rozsudku odvolacího soudu, k čemuž Ústavní soud není určen.
Vedlejší účastnice ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 1996 uvedla, že v řízení před oběma soudy byla plně respektována rovnost účastníků v souladu s ustanovením § 18 a násl. o.s.ř. s tím, že rovněž tvrzený zásah do oprávněných zájmů je nedůvodný. Dále namítala, že odůvodnění ústavní stížnosti je navíc téměř totožné s obsahem odvolání, s nímž se krajský soud vypořádal.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno, např. pod sp. zn. Pl. ÚS 37/93, považuje Ústavní soud 60 denní lhůtu za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb., jenž ji upravuje, je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Současně pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení § 72, z něhož plyne, že prvním dnem 60 denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Z doručenek, založených na č.l. 24 připojeného spisu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 1534/94, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 352/95, proti němuž není odvolání přípustné, bylo doručeno zástupci žalobce 13. 10. 1995 a zástupci žalovaného dle údajů obsažených v razítku ohledně data i podpisu dne 6. 11. 1995, tzn., že také nabylo dne 6. 11. 1995 právní moci. Poslední den 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. připadl proto na 4. 1. 1996. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla zaslána Ústavnímu soudu prostřednictvím faxu až dne 5. 1. 1996, jde o návrh podaný po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace nezbylo než návrh mimo ústní jednání dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. 12. 1996

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-8/96-96)