# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 757/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 757/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:2.US.757.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 4. 2022
- Datum zveřejnění: 30. 4. 2022

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 15. 3. 2022 Ústavní soud obdržel výše uvedenou ústavní stížnost, která nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to mimo jiné vzhledem k absenci právního zastoupení stěžovatele (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž jsou tyto ústavní stížnosti opakovaně jako vadné odmítány. Stěžovatel i přesto nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ale zároveň dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3104/21 ze dne 3. 12. 2021).

K tvrzení stěžovatele, že mu nebylo od České advokátní komory doručeno žádné rozhodnutí o určení advokáta, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel nespecifikoval, ve které věci se tak mělo stát a rovněž neuvedl, že si zajistí advokáta na vlastní náklady, když mu ho Česká advokátní komora odmítla určit. Přitom platí, že byla-li by ústavní stížnost důvodná, lze žádat o náhradu nákladů zastoupení (§ 83 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud proto stejně jako v mnoha dalších případech stěžovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-757/22-1)