# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 751/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 751/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:2.US.751.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 4. 2022
- Datum zveřejnění: 10. 5. 2022

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele označené jako "Ústavní stížnost". Byť jde o podání jazykově zajisté neobyčejně barvité, obsahující mj. řadu jadrných výrazů ve vztahu k obecným soudům, postrádá bohužel srozumitelnost z hlediska svého obsahu a cíle.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Není-li tomu tak, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Podání stěžovatele zjevně není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu), zejména není patrno, čeho se stěžovatel v tomto řízení domáhá, neobsahuje ústavněprávní argumentaci, není přiloženo napadené rozhodnutí obecného soudu a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení stěžovatele o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení (z poslední doby viz usnesení ze dne 6. 1. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3352/21). Na tyto výzvy však stěžovatel nereagoval odstraněním vad a podané ústavní stížnosti musely být odmítnuty pro nesplnění podmínek řízení, a tedy jako věcně neprojednatelné.

5. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o odstranění vad dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v desítkách případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. Stejně jako u mnoha ostatních podání stejného stěžovatele se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a jeho návrh soudce zpravodaj jako vadný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-751/22-1)