# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 74/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 74/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.74.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení
- Klíčová slova: akcionářská práva a povinnosti, vlastnické právo/omezení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4, čl. 36 odst.1; 513/1991 Sb., § 180 odst.1, § 181 odst.1, § 183; 591/1992 Sb., § 21 odst.1, § 27 odst.3 písm.d

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 7. 2. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které napadá postup Krajského obchodního soudu v Ostravě, dovolává se ochrany svých ústavně zaručených práv a navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl petitu ústavní stížnosti.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud se zabýval otázkou, jestli v konkrétním posuzovaném případu je předběžné opatření způsobilé k tomu, aby bylo přezkoumáno soudem. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu je ústavní stížnost přípustná pouze za předpokladu, že došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod a takovému zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností. V daném případě však nejde o situaci, kdy by nastalý stav nebylo možno napravit v návaznosti na konečné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. nález ve věci II. ÚS 221/98, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16, č. 158, vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000, nebo dosud nepublikované usnesení ve věci II. ÚS 205/2000). Stěžovateli nic nebrání v tom, aby se domáhal ochrany svých tvrzených akcionářských práv u obecného soudu a také, aby se zákonným způsobem domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady. Za této situace nelze ústavní stížnost považovat za přípustný prostředek ochrany práv stěžovatele.

Z těchto důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl pro jeho nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-74/2000-2000)