# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 731/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 731/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.731.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: vlastnické právo/ochrana, clo, důkaz
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36, čl. 11; 71/1967 Sb., § 33

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatelka se v návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 27. listopadu 2002, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2001, č. j. 29 Ca 26/2000-23.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda je návrh ústavní stížnosti způsobilý věcného projednání Ústavním soudem [§ 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60-ti dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.

Z obsahu usnesení Ústavního soudu ČR ve věci, sp. zn. I. ÚS 107/02, bylo zjištěno, že dne 26. září 2002 Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh stěžovatelky, který podala již dne 18. února 2002 v tehdy zachované lhůtě dle ust. § 72 odst. 2 zákona, proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 29 Ca 26/2000-23, a jemu předcházejícím rozhodnutím příslušných celních úřadů.

Stěžovatelka zjevně podala svou ústavní stížnost po uplynutí šedesátidenní lhůty. Proto bylo nutno posoudit stížnost jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a odmítnout ji, aniž by bylo nutné se zabývat návrhem na provedení důkazů a na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i dalšími námitkami stěžovatelky, neboť odmítavý výrok současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro vyhovění takovému návrhu.

Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-731/02-02)