# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 730/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 730/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.730.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 3. 2012
- Datum zveřejnění: 28. 3. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: daňové řízení, obnova řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.2; 337/1992 Sb., § 54, § 21, § 55b

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze, proti němuž podal kasační stížnost, když podle jeho přesvědčení soud nesprávně zhodnotil obsah podání, kterým napadal způsob vyměření daně a nikoliv nařízení exekuce na její vymožení. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl a konstatoval, že jeho postup shledal účelovým, když urgoval přezkoumání daňových rozhodnutí a zároveň žádal o obnovu daňového řízení za roky 1997, 1998 a 1999.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze, opodstatněně jeho rozhodnutí shledal v souladu se zákonem, a tedy i opodstatněně kasační stížnost podle § 110 odst. 1 soudního řádu správního zamítl. Ve svém rozhodnutí vycházel z jednotlivých podání stěžovatele od 11. 2. 2003, následných úkonů správce daně, tato obsáhle zhodnotil shodně s Městským soudem v Praze, a proto na vyčerpávající odůvodnění jeho rozsudku lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že v tomto odůvodnění je konstatován i obsah části rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009 (č. j. 5 Afs 54/2009-75), ve kterém se již tento soud zabýval otázkou posouzení předmětného podání stěžovatele ze dne 11. 2. 2003 se závěrem, dle něhož mj. jak jeho označením, tak obsahem se jednalo o odvolání proti exekučnímu příkazu ze dne 7. 1. 2003. Proto následný úkon stěžovatele z 29. 12. 2006, kterým urgoval vyřízení svého podání ze dne 11. 2. 2003 a "urgoval žádost o přezkoumání dodatečných platebních výměrů za rok 1997, 1998 a 1999 a žádal o povolení obnovy souvisejících řízení" důvodně Nejvyšší správní soud označil za účelový postup stěžovatele.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-730/12-1)