# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 718/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 718/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.718.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 7. 12. 2000, která byla Ústavnímu soudu doručena dne následujícího, se společnost S., spol. s r. o., domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2000, č.j. 13 C 50/96, a to pro porušení čl. 4, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR.

Napadeným usnesením byl v řízení o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím ustanoven znalec z oboru ekonomika (účetní evidence), jehož úkolem bylo zjistit z účetní evidence stěžovatele (jakožto žalovaného) za roky 1994 a 1995, zda přímo nebo prostřednictvím firmy B., s. r. o, obdržel částku 100.000,- Kč od TV BINGO, s. r. o. Současně uvedený soud podle § 127 odst. 3 občanského soudního řádu uložil stěžovateli, aby prostřednictvím soudu předložil znalci kompletní účetní evidenci za rok 1994 a 1995 firmy B., s. r. o., a S., s. r. o. Dle názoru stěžovatele Městský soud v Brně uložil tyto povinnosti v rozporu s § 127 odst 3, § 128, § 124 a § 120 občanského soudního řádu. V důsledku toho došlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod, jak je uvedeno shora. Současně stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost odůvodní ve lhůtě 30 dnů.

S ohledem na to, že ústavní stížnost nebyla ani v této lhůtě ani po jejím uplynutí odůvodněna, mohl Ústavní soud vycházet pouze ze skutečností obsažených v citovaném podání. Z nich je patrné, že stěžovatel považuje uložení povinnosti soudem předložit účetní evidenci v rozporu s citovanými ustanoveními občanského soudního řádu, aniž jsou ovšem uvedeny důvody, pro které k tomuto závěru dospěl.

Jelikož Ústavní soud nezjistil z ústavní stížnosti nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena procesní práva stěžovatele a v důsledku toho i jeho ústavně zaručená práva nebo svobody, nezbylo než tuto stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-718/2000-2000)