# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 668/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 668/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.668.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 1. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: smlouva, vlastnické právo/ochrana
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36; 40/1964 Sb., § 497, § 48; 99/1963 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatelka se svou ústavní stížností, která byla osobně doručena Ústavnímu soudu dne 15. 11. 2000, domáhala zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně. Tímto usnesením byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 1998, č. j. 18 C 94/98-29, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatelka je přesvědčena, že Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím porušil její základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to čl. 36 a čl. 11. Odvolací soud pak podle názoru stěžovatelky způsobil průtahy v řízení, když uložil provést evidentně zbytečné důkazy, což vede až k odmítání spravedlnosti, a je tudíž porušením čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka současně žádala Ústavní soud, aby podání posuzoval ve smyslu § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že postup, který zvolil soud druhého stupně při rozhodování o opravném prostředku, lze hodnotit jako postup, při němž dochází ke značným průtahům.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí, Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 1998, č. j. 18 C 94/98-29, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Krajský soud v Brně vrátil věc soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Řízení tak dále pokračuje a stěžovatelce jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí.
Ústavní soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatelky, že v daném případě jsou splněny podmínky postupu podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z povahy věci ani z odůvodnění ústavní stížnosti nevyplývá, že ve věci dochází k průtahům v řízení. Ústavní soud nezasahuje do činnosti a rozhodovací pravomoci obecných soudů, jelikož jeho ústavní postavení jej ze soustavy obecných soudů vyčleňuje. Ústavní soud není tedy přezkumnou instancí v této soustavě a jeho ingerence do rozhodovací pravomoci a činnosti orgánů veřejné moci je možná jen za splnění zvláštních podmínek. Protože napadeným usnesením Krajského soudu v Brně již bylo rozhodnuto, námitka průtahů v řízení je v současné době a stavu věci bezpředmětná.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii. V zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3. 1. 2001

Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-668/2000-2000)