# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 645/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 645/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:2.US.645.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 11. 2005
- Datum zveřejnění: 19. 12. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/záruka dědění
- Klíčová slova: dědění, cena
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 479

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 18. listopadu 2005, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo rozhodnuto v dědické věci po zůstaviteli J. F.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že soud nesprávně ohodnotil podíl v bytovém družstvu. Tímto postupem porušil právní praxi v oblasti dědického práva, čímž zároveň porušil ústavně zaručené vlastnické právo, neboť vycházel ze sdělení SBD o zůstatkové výši podílu v družstvu, ale opomenul skutečnou majetkovou hodnotu bytu.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR a do činnosti jiných orgánů veřejné moci může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud ve světle výše naznačených úvah konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejího práva. V daném případě Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o dědictví, potvrdil nabytí dědictví pozůstalým a rozhodl o odměně notáře, jakož i o náhradě nákladů účastníků řízení. Jednalo se o prvostupňové rozhodnutí, proti němuž je přípustné odvolání, jak je ostatně uvedeno i v poučení. Stěžovatelka tak měla možnost podat řádný opravný prostředek k odvolacímu soudu. Protože tak neučinila, nevyčerpala všechny možnosti, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj, aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění dalších vad podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-645/05-05)